Stejně jako u každého jiného nevyléčitelného, chronického onemocnění, se kterým se musí válčit už doživotně, jsou i u kočičí cukrovky lepší dny... a horší dny - jak pro zvíře, tak pro majitele. Tady je seznam bodů, které vám možná pomůžou:
Už to nikdy nebude jako dřív. Smiřte se s tím. Prodýchejte to. Probrečte to, pokud potřebujete. Nejsem hysterka, ani obecně příliš emotivní člověk, ale když Julianovi potvrdili diagnózu, pamatuju si, jak jsem šla z veteriny domů, na konferenčním hovoru jsem měla mámu a jednu ze svých nejlepších kamarádek, a vzlykala jsem jako děcko, protože jsem se bála, že je to konečná. Neuměla jsem si představit každý den dávat dvě injekce. Myslela jsem si, že o kocoura přijdu - že do pár měsíců bude po něm. Dejte si čas se s tou změnou i nemocí vyrovnat. Už to nikdy nebude jako dřív, pravda, ale bude to lepší než v tu chvíli, kdy jste se o nemoci dozvěděli. Půjde to zvládnout.
Nebojte se ptát a konzultovat svoje obavy s lékařem. Julianova diagnóza vzešla z několika různých testů a návštěv kliniky, přičemž na té poslední mi ukázali, jak píchat inzulín, dostala jsem vytištěné 2 A4 se základními informacemi, ty jsme si společně prošli... a když jsem se doma ten večer dostala z nejhoršího, začala jsem (pochopitelně) hledat informace a rady na internetu, protože mi přišlo, že pořád vím málo. V češtině nic nebylo (proto tento blog), v angličtině informací spousta, zejména na facebookových skupinách, ale nikdo z autorů nebyl lékař (připomínám, já taky nejsem) a nikdo z nich logicky neznal Julianův konkrétní případ. Takže jsem si na základě všech těch příspěvků vypsala body, na které jsem se ještě chtěla doptat a rezervovala si konzultaci na klinice další den, jen já, bez kocoura. Zpětně si myslím, že jsem paní doktorku při domluvě termínu vyděsila, protože procento lidí, které nechají své diabetické zvíře utratit, než aby se jím zaobírali, je poměrně vysoké. Místo toho jsme ale opravdu půl hodiny v klidu poseděly, vše probraly do detailů a já odcházela s tím, že najednou mám plán a informace z Facebooku odfiltrované někým, kdo je opravdu endokrinolog.
(Zejména) pokud nejste veterinář/ka, veterinární sestra/bratr/technik, buďte k sobě laskaví. Zní to jako klišé, ale je potřeba si uvědomit, že jestliže nejste odborník, nemůžete od sebe očekávat odborné výkony. S každou další injekcí, s každým dalším dnem se budete zlepšovat. Ale i tak nastanou situace, kdy to nepůjde. Kočka nebude mít den. Vy nebudete mít den. Možná se vám jednou za pár měsíců prostě nepodaří injekci píchnout. Pokud jste jinak konzistentní, nic se nestane. Otřepejte se z toho a po dalším krmení už ji dáte.
Co když injekci aplikuji špatně a kočku zabiju? To vždycky byla a vždycky bude věc, které se bojím nejvíc. Naučila jsem se "aspirovat" a kontroluji, jestli nejsem v žíle, ale jeden s filologickým, nikoliv zdravotnickým, vzděláním, nikdy neví. Tohle je věc, která mně osobně pomohla: Julian má cukrovku od září 2022. Kdyby nedostával inzulín, už by byl s největší pravděpodobností dávno mrtvý. V "lepším" případě - a nejspíš ani lepší není, upřímně řečeno - by byl slepý, protože vysoký cukr vám poškodí zrak. Byl by chromý, protože vysoký cukr způsobuje neuropatii, tj. poškození nervů. V těle neexistuje orgán, který by vysoký cukr neovlivnil. Místo toho mám doma zvíře, co sice potřebuje 2 injekce denně, ale díky nim si může hrát se svými dcerami, honit provázek (jediná hračka, co ho v jeho věku a s jeho flegmatickou povahou rozpohybuje) a normálně fungovat. I kdybych nedejbože injekci dala špatně, pořád jsme časově v plusu. Vždycky získáte víc tím, že jednáte, než ztratíte tím, že neděláte nic.
Pravidla vs realita, aneb moje kočka není univerzální příklad z učebnice. Na všechny platí stejné fyzikální zákony, ale každý člověk i zvíře jsou svým způsobem unikátní. Co zabere u jednoho, nemusí fungovat u druhého. Diabetická kočka by měla jíst jen 2x denně, ale Julian byl celý život zvyklý stravovat se průběžně, jak je pro kočky přirozené - mnohokrát za den, malé porce. Ze začátku jsem se ho dlouho snažila držet dle pravidel, pak jsem ale přišla na to, že pokud cca dvě hodiny před večeří dostane pár gramů granulí, a to samé večer, než jdeme spát, pravděpodobnost toho, že mi bude zvracet z hladu, se sníží na naprosté minimum. Aplikujte všechna doporučení na vaši kočku, ale nezapomínejte zároveň vaši kočku aplikovat na všechna doporučení.
Na konec přidám ještě poslední klišé, které je potřeba je slyšet. Nejste na to sami. Čím delšího věku se kočky dožívají, tím víc roste počet diabetiků. Nejsem to jen já, na světě je spousta lidí, kteří rozumí tomu, s čím se potýkáte. Já i Julián na vás myslíme a přejeme hodně štěstí i sil.
Žádné komentáře:
Okomentovat