Jak aplikovat inzulín

Než Julian onemocněl cukrovkou, uměla jsem dávat kočkám prášky, sirup, kapat oční kapky... ale injekcím jsem se vyhýbala jak čert kříži, protože ze špičatých věcí, které se bodají do těla, mám respekt. Jiné slovo, které by se taktéž dalo použít, je strach. Vzhledem k tomu, že pro kočky ale neexistuje účinná alternativa k inzulínu v podobě prášku, nebo čehokoliv jiného, nedalo se nic dělat. 

Zde jsou moje tipy a návod, jak na to, aby pro vás a vaši kočku byla aplikace inzulínu co nejméně stresující.

1) Příprava dávky

• Vždycky tam bude bublina. Ne, vážně. Je jedno, kolikrát stisknete píst a natáhnete inzulín znovu, v 99% případů bude ve stříkačce sedět malá bublinka. Pokud se udělá nahoře, natahujte a vypouštějte inzulín zpátky tak dlouho, dokud nezmizí. Dobré je natahovat pomalu a pak tomu dát pár vteřin, aby do stříkačky ještě dokapal zbytek, než vše vtlačíte zpět do lahvičky. Pokud sedí malá bublinka na pístu, ale jinak nikde nic, máte hotovo. Toto je něco, co jsem konzultovala na veterině, protože bublina ve stříkačce za mne = zlo, ale abyste kočce ublížili, museli byste se trefit do žíly, přičemž pak bude daleko nebezpečnější to, že nastane hypoglykémie (srazíte cukr příliš), než samotný vzduch. Maličká bublinka, i kdyby se dostala do krve, kočku ani člověka nezabije. A pod kůží, kam míříte, neudělá nic. Jediné, čemu se tedy chcete vyhnout, je to, aby byla příliš velká, protože pak zabírá místo, kde má být inzulín, a vy dáváte menší dávku, než by měla být.
• Zkontrolujte si, že je inzulín použitelný. Lantus vydrží otevřený mimo lednici v pokojové teplotě 4 týdny, ale zvlášť v létě se může stát, že pokud máte v bytě teplo, zkazí se dřív. Já to zažila zatím jen jednou, v lahvičce se objevily "cucky" - bílé kousky. Takový inzulín už nepoužívejte, načněte novou lahvičku a ten sražený vraťte do lékárny. Dobré je kontrolovat ho minimálně ten poslední týden - vždycky se na něj podívám proti světlu a dokud je to čirá tekutina, nic mu není.

2) Příprava kočky

•  Místo vpichu pořádně vydezinfikujte naředěným Betadinem. 
• Je potřeba střídat strany, méně to pak kočku bolí - já dávám ranní injekci vpravo, večerní vlevo. Pokud to zvládnete, měňte i místa, kam se trefujete - vyhnete se tím vytváření tukových bulek a obecně to bude pro kočku příjemnější než dostávat injekce denně do toho samého centimetru čtverečního.
• Boky jsou lepší než oblast za krkem - na YouTube najdete spoustu videí, kde dostává kočka injekce za krk a ta kůže se tam vytáhne víc, o tom žádná, ale z toho, co mi lékaři říkali, na bocích se inzulín vstřebává víc předvídatelně a obecně prostě lépe než za krkem. 
• Spojte kočce injekci s něčím pozitivním. Tohle nemůžu víc zdůraznit. Bavila jsem se s člověkem, který mi říkal, že jeho diabetická kočka vždycky dostane najíst a uteče se schovat, protože ví, že injekce bude následovat. I když kočku dostanete do remise, ta fáze, kdy potřebuje inzulín, se může zase vrátit. Ať už si to chcete připustit, nebo ne (to mi trvalo dlouho zpracovat), je to běh na dlouhou trať. A velmi pravděpodobně doživotní denní realita, takže bude lepší, pokud z toho ani vy, ani kočka nebudete mít trauma. Někdo se s kočkou před injekcí mazlí, někdo dává pamlsky, atd. Já Julianovi vařím kuře, obyčejně ve vodě, bez ničeho, protože ho miluje, a po jídle, když si nachystám jeho dávku, dám mu kousek do misky jako dezert. On se na to těší a já mám klid na to mu tu injekci píchnout. V případě, že zrovna nemá chuť a/nebo náladu, mám ještě připravenou misku se sušenou šantou kočičí. Do té zaboří čumák rád vždycky, jen je potřeba postupovat rychleji, aby jí nesnědl moc - jestli něco u inzulínu nechcete, tak to, aby vám pak kočka zvracela, protože by měla v těle inzulín, ale ne jídlo, což může vyústit v hypoglykémii. O tom bude zvlášť článek.

3) Aplikace inzulínu

• Na veterině by vám měli ukázat, jak se to dělá. Natrénujte si to tam s fyziologickým roztokem a ptejte se, když něco nebude jasné. 
• Nečekejte, že to, co si vyzkoušíte na kočce, kterou drží zdravotní sestra, nebo která je omámená Gabapentinem, bude odpovídat vaší denní realitě. Ne každá aplikace bude ze začátku ideální, ale jnak než praxí tu zkušenost nezískáte.
• Záleží na tom, jak kočka stojí, nebo leží. Potřebujete, aby kůže byla uvolněná. Čím větší, volnější "stan", tím to bude zvíře méně bolet. Za mne je nejlepší, když Julian stojí a zadní nohy má spíš vepředu než natažené dozadu. Občas je i potřeba si ho trochu "nastavit", ale je nutné najít kompromis mezi tím, že už jde inzulín píchnout, i když ta pozice není ideální, a posouváním kočky do té míry, že vám naštvaně odejde. 
• Z kůže udělejte "stan" - tady jsem Juliana fotila, když ležel, takže šel udělat hůř, navíc vypadá jako vrabčák, ale pro ilustrační účely to stačí:

• Do tohoto stanu se píchá injekce. Osobně ji nedávám úplně dole vespod, spíš tak v první třetině odspodu, a úhel by měl být 30-45°. Ne, není potřeba vytahovat úhloměr - vyplyne to logicky z toho, že nechcete kočce udělat piercing skrz - musíte jít dolů, do podkoží, tj. ne vodorovně s kočkou, ale ani ne kolmo dolů jak při volném pádu. Moje aplikace by pak vypadala asi takhle:

• To, že jste prošli kůží, poznáte. Teď budu možná trochu nechutná, ale představte si, že strčíte palec do pomeranče. Člověk projde kůrou, ta je taková pevná, a pak je... někde, ve vakuu. Tam dáváte inzulín. Někdo nejdřív natáhne píst trochu zpátky, aby se ubezpečil, že není v žíle/cévce, protože náhoda je blbec, já to nedělám - na veterině mě to tak neučili, šance, že se trefíte do žíly, pokud to uděláte dobře, je minimální až nulová, a dávám Julianovi inzulín sama, takže nemám moc času. Proti ničemu to ale není, tj. když se díky tomu budete cítit líp, klidně zkuste nejdřív trochu natáhnout a pak teprve píst stlačte.
• Jehla by měla jít pod kůži celá. Když vám bude pár milimetrů koukat, nic se nestane, ale jsou na to tak dělané, nebojte se toho.
• Může se stát, že se v místě vpichu objeví malá kapka krve. To s největší pravděpodobností neznamená, že jste se trefili do žíly, ale že jste cestou narušili nějakou kapiláru. Nestresujte se a místo znovu vydezinfikujte. Nemá cenu chtít z té kapky krve měřit hladinu cukru, zkoušela jsem to asi 2x a dezinfekce snižuje účinnost toho měření, vyhodí to chybové hlášení a stejně se nic nedozvíte.
• Pokud zajedete jehlou dovnitř a kočka vyjekne, nebo se vám něco nezdá, je lepší jehlu vyndat a dát ji o kousek vedle. Jednou jsem zřejmě napíchla nerv a radši bych ho napíchla sobě - Julian se po mně ohnal a v místě vpichu se mu okamžitě objevila boulička - ta šla naštěstí rozmasírovat, ale 0 z 10 lidí i koček by to opakovalo.

Na závěr přikládám video s ideálním scénářem - takhle to vypadá, když mám já i kocour dobrý den. Ne vždycky se takhle zadaří - někdy je potřeba vyndat sušenou šantu, někdy mi nejdřív mňoukáním vysvětlí, kam si mám tu injekci strčit špičatým napřed, ale až se sehrajete a získáte praxi, častěji než ne to bude vypadat takhle: