Kde krev vzít (a nekrást):
Ať už měříte glykémii kvůli akutnímu problému, nebo jen preventivně, nejsnáze se doma získává krev z ouška. Čtete správně. Z ouška.
Ucho je obecně dost prokrvená část těla (i u lidí), a u kočky, zvlášť pokud má světlé uši jako Julian, navíc i docela snadno uvidíte, kam je ideální se trefit. Pokud si fotku zvětšíte, žilku kolem ucha nepřehlédnete. Dobrá zpráva ale je, že i když se netrefíte přímo do ní, krev se objeví, jen tomu budete muset trochu pomoct. Já obvykle mířím cca sem:
Co použít a jak to udělat:
Jehla: Vyzkoušela jsem ze začátku několik typů jehel - na veterině mi dali i klasické odběrové, ale nejvíc se mi osvědčilo použít "inzulinku", tj. stříkačku, kterou Julianovi dávám inzulínové injekce. Jehla je tenoučká a jde mi to s ní nejlíp, navíc mám pocit, že udělá nejméně škody.
Je nutné místo dezinfikovat? Nedoporučuje se to, protože dezinfekce velmi často, ne-li pokaždé způsobí, že se měření nezdaří, glukometr vám pouze "vyhodí" chybové hlášení. Pokud chcete, můžete dezinfikovat ranku poté, ale pokud tu jehlu nikde předtím neválíte, použijete vždy novou a sterilní, tak by to mělo být v pořádku i bez roztoku betadinu.
Jak hluboko píchnout? Stačí jen šťouchnout. Nenastřelujete kočce náušnici, stačí se dostat jen pod tu slaboučkou kůži. Postupně to dostanete do ruky, jen ze začátku postupujte spíš opatrněji.
Co je ještě dobré vědět?
- krev se ne vždycky objeví hned, někdy to pár vteřin trvá
- tu maličkou kapičku, spíš červenou tečku, kterou uvidíte, musíte... já tomu říkám "poždímat", tj. masírovat ucho pod vpichem a trochu nad vpichem, abyste ven vytlačili co největší kapku krve. Někdy, pokud prostě neteče, je dobré udělat ještě jeden maličký vpich hned vedle, dvě malé kapky se pak slijí do jedné už použitelné.
- jakmile se objeví dostatečně velká kapka krve, měřící proužek k ní přiložíte a - tady jsem ze začátku dělala chybu, protože mě nenapadlo přečíst si to v návodu a na veterině měli vždycky nabráno ve stříkačce víc, takže si mohli na proužek kápnout, kolik chtěli - NECHÁTE PROUŽEK, ABY KREV NASÁL. Omlouvám se za capslock, ale za mne to bylo nejzásadnější info. Krev po proužku nemažu, ani ji na něj nekapu, dám spodek proužku na kraj kapky a ten proužek si to sám natáhne. Věřte mi.
- jakmile máte krev nataženou a glukometr pracuje, stiskněte místo vpichu a držte kočku za ucho, jako by to bylo dítě, které táhnete ven z obchodu, protože tam kradlo. Dobře, přeháním, ale stiskněte ho opravdu pevně, neudělá se pak taková modřina, jako když to necháte být.
- možná se vám to napoprvé nepodaří. Ani napodruhé. Upřímně, já si dlouho myslela, že tu kapku krve prostě nedostanu ven dostatečně velkou, až když jsem správně zkombinovala místo, typ jehly, mačkání ucha a přikládání proužku, zadařilo se. Byl to třeba... 5., 6. pokus, vždycky po týdnu, dvou. Nevzdávejte se.
Jak to vypadá v reálu:
Především bych ráda podotkla, že pokud se nesnažím kocoura uklidnit, tak na něj nešišlám, ani na něj nemluvím jako na mimino. Chtěla jsem natočit naše reálné měření, kde aspoň částečně popisuji, co právě dělám, a vznikla necelá minuta, během které uznávám, že nezním svéprávně. I tak se ale o video podělím - abyste viděli, že to jde:
Jako bonus video obsahuje Julianovu dceru Oušenku, která se stala borcem na konec a kdyby bylo po jejím, tak i zlodějem injekčních stříkaček.
