Kdy a jak měřit hodnoty cukru v krvi

Ať už jste člověk, kočka, nebo pes, pokud máte cukrovku, "glykémie", neboli koncentrace glukózy (cukru) v krvi, je hodnota, která vás bude zajímat neustále. Zde jsou způsoby, kterými ji můžete u kočky zjišťovat, jejich klady a zápory, a pro jaké situace se hodí:

1) Měření z moči

+ nejméně invazivní - pokud se vám kočka vyčůrá do bedýnky bez steliva, nebo ji dokážete motivovat, aby si došla někam, kde to pak snadno a bez následků uklidíte (dlaždičky, lino, atd.). Když si koupíte měřící proužky pouze na glukózu a ketony, jsou na nich jen dvě políčka a proužek je krátký, dá se tedy použít i v kočičím záchodě se stelivem, pokud zareagujete rychle a ještě tam trefíte malou loužičku, než se kompletně vsákne. 

Postup použití je jednoduchý, na cca 1-2 vteřiny namočíte proužek do moči, poté ho lehce osušíte (v návodu se myslím píše vatou, ale kdo ji nemá, obdélník toaletního papíru odvede stejnou práci) a cca do 60 vteřin uvidíte výsledek. 

- nezjistíte tak hypoglykémii, ani přesnou hodnotu, pokud je normální, pouze ty vysoké. U koček se cukr objeví v moči, když je hodnota glykémie zhruba nad 14 mmol/l. Když byl Julianovi diagnostikován diabetes poprvé, měl hodnoty nad 20 mmol/l, ale často můžou kočkám čísla vyskočit až ke 30. Podruhé, poté, co mu skončila remise, se pohyboval kolem 18 mmol/l. Tyto hodnoty už na testu uvidíte. Takhle vypadalo těch 18 mmol/l - na testovacím proužku:

Kdy používat: pokud neměříte glykémii z krve, tak pravidelně (za mne aspoň 1-2x do týdne), abyste věděli, že kočce její dávka inzulínu stačí.

Ideální pro kočky v remisi, které inzulín momentálně nedostávají - jednou týdně můžete zkontrolovat, že je vše v pořádku.

 

2) Domácí měření z krve

Na to, jak používat glukometr a především vymačkat z kočičího ucha dostatečně velkou kapku krve, napíšu samostatný článek, protože je to něco, co mi dlouhou dobu nešlo, než jsem tomu přišla na kloub, pokusím se to tedy podrobně vysvětlit i zdokumentovat. Teď jen obecně:

+ přesné hodnoty v danou chvíli

+ lze si doma udělat glykemickou křivku (což je také téma na samostatný článek)

+ nestresujete zvíře častými kontrolami u lékaře

- kočka má jen dvě uši a vy pravděpodobně jen jedny nervy

 

Kdy používat: 

• Kdykoliv máte pocit, že je něco špatně - kočka se jeví hypoglykemicky, nebo naopak působí laxně, unaveně, atd. Hypoglykémie může končit úmrtím zvířete, pokud se nezachytí včas, je tedy dobré mít tu možnost změřit hladinu cukru doma, aby člověk věděl, zda se něco děje, nebo ne. 
• Kontrolní měření nalačno, tak jako měří cukr nám lidem v rámci preventivních odběrů.
• Po jídle (doba záleží na typu inzulínu), abyste viděli, kam až se hodnota vyšplhá.

Zde je nutné podotknout, že jestliže se přidáte do jakékoliv skupiny pro majitele diabetických koček na Facebooku, nebo webu, budou vám "nutit" stejný postup jako u lidí - před jídlem se změří hladina cukru a podle toho si pak člověk upraví dávku. V ideálním světě by to tak samozřejmě fungovalo, ale měřit kočce 2x denně glykémii z ouška není potřeba, min. ne všech případech. 

 

Na "mé" veterině to rozhodně jako nutné nepředkládali - začíná se na nižší startovací dávce a cílem je zvíře stabilizovat. Hladina cukru se potom inzulínem drží spíš na lehce vyšších hodnotách, aby nebylo velké riziko hypoglykémie. Dostala jsem instrukce hlídat cukr v moči a ze začátku je potřeba chodit pravidelně na kontroly, ale mnoho lidí, z toho, co jsem slyšela/zjišťovala, doma z krve netestuje. Za mne je to škoda - osobně jsem názorově někde veprostřed. Kdo to zvládne a má doma "stabilizované" zvíře, určitě by měl občas testovat pro klid duše, ale není to potřeba před každým jídlem, když je vhodně zvolená dávka i typ inzulínu.

3) Freestyle Libre

Freestyle Libre jste už určitě viděli na lidech, jen jste možná nevěděli, o co jde - jedná se o kolečko s malou jehlou, které se nalepí na kůži, a pomocí čtečky, případně mobilní aplikace, lze monitorovat a zaznamenávat hladinu cukru každou minutu. Osobně s tímto senzorem zkušenost nemám, ale dle studií, které jsem četla, ho kočky snáší poměrně dobře - víc si můžete přečíst třeba zde (studie je v AJ).

 

Jen pozor, neplést prosím s inzulínovou pumpou - Freestyle Libre opravdu "jen" měří, inzulín musíte pořád podávat sami. 

 

+ neustále víte, jak na tom kočka je

+ glykemická křivka se vám udělá de facto sama, s daleko více daty, než kolik bych jich šlo získat jakýmkoliv jiným způsobem

- senzor vydrží max. 14 dní, pak se musí vyměnit

- může se stát, že si ho kočka sundá (nebo jí ho sundá jiné zvíře, pokud jich máte doma víc)

- jde o poměrně drahou záležitost

- ne všichni veterináři s tím budou umět/chtít pracovat, jde o poměrně novou záležitost

 

Kdy používat: Za mne v případech, kdy kočce hladina cukru hodně kolísá. Ideální do začátku, kdy ještě nevíte, jak bude zvíře na inzulín reagovat. A nebo prostě "jen" v případě, kdy chcete mít neustálý přehled.

4) Kontroly na veterině

Každou kočku, bez ohledu na věk, pohlaví, rasu, náboženské vyznání, atd., by měl veterinář vidět alespoň jednou ročně. To je bez diskuze - a vy si na svoje preventivky, mimochodem, taky dojděte. U diabetických koček si myslím, že i když je vše v pořádku, chce to dvě kontroly ročně, čistě pro klid duše, zvlášť, pokud se jedná o starší zvíře.

Když ale dostanete diagnózu cukrovky, je normální ze začátku chodit na kontroly častěji - doma většina lidí z krve ještě měřit neumí a je lepší, když doktor zvíře vidí a může zhodnotit, jak na inzulín reaguje. Dávky vám budou ze začátku upravovat - v lepším případě snižovat, v trochu horším zvyšovat, každopádně jak už tu padlo, cílem je zvíře stabilizovat do nějakého nového normálu, což vyžaduje čas a spolupráci mezi vámi a lékařem. 

Problém ale je, že pokud nemáte největšího kočičího flegmatika na světě, návštěvy lékaře budou kočku stresovat. Stresem se zvyšuje hladina cukru v krvi a to zkresluje výsledky. Doporučuji tedy zeptat se u vás v ordinaci na Gabapentin, pokud vám ho nenabídnou sami. Jedná se o bezpečný lék, původně pro lidi, u zvířat se používá na uklidnění. Prášek dostanete v tobolce, ta se dá otevřít a ve stříkačce smíchat s vodou, kočka to tak líp spolkne, než kdybyste se pokusili nacpat jí do tlamy velkou pilulku. Účinek nastává za 1,5-2 hodiny a je dobré, aby už vám běžel po dobu cesty, protože u spousty koček začíná stres už doma, když se vyndá přepravka, nebo si uvědomí, že se někam jde.

 

+ lékař rovnou zhodnotí celkový stav, konzultujete dávku na místě, pokud máte dotazy, můžete se zeptat

- časově i finančně náročnější než domácí testování

- zvíře ve stresu

Kdy "použít" - pokud neměříte z krve doma a spoléháte se pouze na testování z moči, domluvte se se svým veterinářem, jak často vás bude chtít vidět na přeměření u něj.

Jak aplikovat inzulín

Než Julian onemocněl cukrovkou, uměla jsem dávat kočkám prášky, sirup, kapat oční kapky... ale injekcím jsem se vyhýbala jak čert kříži, protože ze špičatých věcí, které se bodají do těla, mám respekt. Jiné slovo, které by se taktéž dalo použít, je strach. Vzhledem k tomu, že pro kočky ale neexistuje účinná alternativa k inzulínu v podobě prášku, nebo čehokoliv jiného, nedalo se nic dělat. 

Zde jsou moje tipy a návod, jak na to, aby pro vás a vaši kočku byla aplikace inzulínu co nejméně stresující.

1) Příprava dávky

• Vždycky tam bude bublina. Ne, vážně. Je jedno, kolikrát stisknete píst a natáhnete inzulín znovu, v 99% případů bude ve stříkačce sedět malá bublinka. Pokud se udělá nahoře, natahujte a vypouštějte inzulín zpátky tak dlouho, dokud nezmizí. Dobré je natahovat pomalu a pak tomu dát pár vteřin, aby do stříkačky ještě dokapal zbytek, než vše vtlačíte zpět do lahvičky. Pokud sedí malá bublinka na pístu, ale jinak nikde nic, máte hotovo. Toto je něco, co jsem konzultovala na veterině, protože bublina ve stříkačce za mne = zlo, ale abyste kočce ublížili, museli byste se trefit do žíly, přičemž pak bude daleko nebezpečnější to, že nastane hypoglykémie (srazíte cukr příliš), než samotný vzduch. Maličká bublinka, i kdyby se dostala do krve, kočku ani člověka nezabije. A pod kůží, kam míříte, neudělá nic. Jediné, čemu se tedy chcete vyhnout, je to, aby byla příliš velká, protože pak zabírá místo, kde má být inzulín, a vy dáváte menší dávku, než by měla být.
• Zkontrolujte si, že je inzulín použitelný. Lantus vydrží otevřený mimo lednici v pokojové teplotě 4 týdny, ale zvlášť v létě se může stát, že pokud máte v bytě teplo, zkazí se dřív. Já to zažila zatím jen jednou, v lahvičce se objevily "cucky" - bílé kousky. Takový inzulín už nepoužívejte, načněte novou lahvičku a ten sražený vraťte do lékárny. Dobré je kontrolovat ho minimálně ten poslední týden - vždycky se na něj podívám proti světlu a dokud je to čirá tekutina, nic mu není.

2) Příprava kočky

•  Místo vpichu pořádně vydezinfikujte naředěným Betadinem. 
• Je potřeba střídat strany, méně to pak kočku bolí - já dávám ranní injekci vpravo, večerní vlevo. Pokud to zvládnete, měňte i místa, kam se trefujete - vyhnete se tím vytváření tukových bulek a obecně to bude pro kočku příjemnější než dostávat injekce denně do toho samého centimetru čtverečního.
• Boky jsou lepší než oblast za krkem - na YouTube najdete spoustu videí, kde dostává kočka injekce za krk a ta kůže se tam vytáhne víc, o tom žádná, ale z toho, co mi lékaři říkali, na bocích se inzulín vstřebává víc předvídatelně a obecně prostě lépe než za krkem. 
• Spojte kočce injekci s něčím pozitivním. Tohle nemůžu víc zdůraznit. Bavila jsem se s člověkem, který mi říkal, že jeho diabetická kočka vždycky dostane najíst a uteče se schovat, protože ví, že injekce bude následovat. I když kočku dostanete do remise, ta fáze, kdy potřebuje inzulín, se může zase vrátit. Ať už si to chcete připustit, nebo ne (to mi trvalo dlouho zpracovat), je to běh na dlouhou trať. A velmi pravděpodobně doživotní denní realita, takže bude lepší, pokud z toho ani vy, ani kočka nebudete mít trauma. Někdo se s kočkou před injekcí mazlí, někdo dává pamlsky, atd. Já Julianovi vařím kuře, obyčejně ve vodě, bez ničeho, protože ho miluje, a po jídle, když si nachystám jeho dávku, dám mu kousek do misky jako dezert. On se na to těší a já mám klid na to mu tu injekci píchnout. V případě, že zrovna nemá chuť a/nebo náladu, mám ještě připravenou misku se sušenou šantou kočičí. Do té zaboří čumák rád vždycky, jen je potřeba postupovat rychleji, aby jí nesnědl moc - jestli něco u inzulínu nechcete, tak to, aby vám pak kočka zvracela, protože by měla v těle inzulín, ale ne jídlo, což může vyústit v hypoglykémii. O tom bude zvlášť článek.

3) Aplikace inzulínu

• Na veterině by vám měli ukázat, jak se to dělá. Natrénujte si to tam s fyziologickým roztokem a ptejte se, když něco nebude jasné. 
• Nečekejte, že to, co si vyzkoušíte na kočce, kterou drží zdravotní sestra, nebo která je omámená Gabapentinem, bude odpovídat vaší denní realitě. Ne každá aplikace bude ze začátku ideální, ale jnak než praxí tu zkušenost nezískáte.
• Záleží na tom, jak kočka stojí, nebo leží. Potřebujete, aby kůže byla uvolněná. Čím větší, volnější "stan", tím to bude zvíře méně bolet. Za mne je nejlepší, když Julian stojí a zadní nohy má spíš vepředu než natažené dozadu. Občas je i potřeba si ho trochu "nastavit", ale je nutné najít kompromis mezi tím, že už jde inzulín píchnout, i když ta pozice není ideální, a posouváním kočky do té míry, že vám naštvaně odejde. 
• Z kůže udělejte "stan" - tady jsem Juliana fotila, když ležel, takže šel udělat hůř, navíc vypadá jako vrabčák, ale pro ilustrační účely to stačí:

• Do tohoto stanu se píchá injekce. Osobně ji nedávám úplně dole vespod, spíš tak v první třetině odspodu, a úhel by měl být 30-45°. Ne, není potřeba vytahovat úhloměr - vyplyne to logicky z toho, že nechcete kočce udělat piercing skrz - musíte jít dolů, do podkoží, tj. ne vodorovně s kočkou, ale ani ne kolmo dolů jak při volném pádu. Moje aplikace by pak vypadala asi takhle:

• To, že jste prošli kůží, poznáte. Teď budu možná trochu nechutná, ale představte si, že strčíte palec do pomeranče. Člověk projde kůrou, ta je taková pevná, a pak je... někde, ve vakuu. Tam dáváte inzulín. Někdo nejdřív natáhne píst trochu zpátky, aby se ubezpečil, že není v žíle/cévce, protože náhoda je blbec, já to nedělám - na veterině mě to tak neučili, šance, že se trefíte do žíly, pokud to uděláte dobře, je minimální až nulová, a dávám Julianovi inzulín sama, takže nemám moc času. Proti ničemu to ale není, tj. když se díky tomu budete cítit líp, klidně zkuste nejdřív trochu natáhnout a pak teprve píst stlačte.
• Jehla by měla jít pod kůži celá. Když vám bude pár milimetrů koukat, nic se nestane, ale jsou na to tak dělané, nebojte se toho.
• Může se stát, že se v místě vpichu objeví malá kapka krve. To s největší pravděpodobností neznamená, že jste se trefili do žíly, ale že jste cestou narušili nějakou kapiláru. Nestresujte se a místo znovu vydezinfikujte. Nemá cenu chtít z té kapky krve měřit hladinu cukru, zkoušela jsem to asi 2x a dezinfekce snižuje účinnost toho měření, vyhodí to chybové hlášení a stejně se nic nedozvíte.
• Pokud zajedete jehlou dovnitř a kočka vyjekne, nebo se vám něco nezdá, je lepší jehlu vyndat a dát ji o kousek vedle. Jednou jsem zřejmě napíchla nerv a radši bych ho napíchla sobě - Julian se po mně ohnal a v místě vpichu se mu okamžitě objevila boulička - ta šla naštěstí rozmasírovat, ale 0 z 10 lidí i koček by to opakovalo.

Na závěr přikládám video s ideálním scénářem - takhle to vypadá, když mám já i kocour dobrý den. Ne vždycky se takhle zadaří - někdy je potřeba vyndat sušenou šantu, někdy mi nejdřív mňoukáním vysvětlí, kam si mám tu injekci strčit špičatým napřed, ale až se sehrajete a získáte praxi, častěji než ne to bude vypadat takhle:

 

 

Věci, které je dobré si pořídit

Na měření hladiny cukru v krvi

•  proužky na testování přítomnosti cukru v moči - pravděpodobně vám je prodají na veterině, ale dají se objednat i na internetu. Teoreticky stačí DiaPhan, na kterém najdete dvě "okýnka" - cukr a ketony, já Julianovi kupuji PentaPhan, od stejného výrobce (jinou značku jsem u nás na trhu ani nepotkala), ale s vícero měřenými hodnotami - zjistí pH moči, bílkoviny, cukr, ketony a přítomnost krve a hemoglobinu. Pokud máte kočku, která zároveň občas trpí na zánět močového měchýře, doporučuji PentaPhan, budete mít rovnou přehled i o případném rozjíždějícím se zánětu. 

• glukometr - nemusí být speciálně pro zvířata. Pokud už někdo v rodině má diabetes, můžete se o glukometr klidně podělit. Jde asi o největší počáteční investici, ale vyplatí se, pokud se naučíte měřit hladinu cukru doma, neuvěřitelně si tím usnadníte život. Já používám GlucoNavii s tím, že proužky se pak dají samozřejmě dokoupit i samostatně.

 

Na aplikaci inzulínu:

• injekční stříkačky - prodají vám je na veterině, ale pokud si pak ten samý typ objednáte na internetu, ušetříte pár korun a nebudete muset pořád běhat pro nové zásoby. Nezdá se to, ale pokud dáváte inzulín 2x denně, za týden min. jednu injekci ze začátku "rozbijete" (ta jehla je tak tenká, že se ráda ohne při sundavání víčka) a ještě je používáte na píchání do ucha při měření cukru z krve, budete mít spotřebu jako silně drogově závislý. Při objednávání dávejte pozor na tyto věci: 
• délka a tloušťka jehly (my máme 0,3 x 12 mm, ale dělají se i kratší), 
• objem stříkačky (čím menší, tím se vám bude líp nabírat množství, které není zaokrouhlené na celou jednotku, např. 0,5 IU, je to líp vidět, když máte stříkačku na 50 IU než na 100) 
• a na jaký typ inzulínu je stříkačka dělaná. Tím nemyslím konkrétního výrobce, ale jestli se jedná o typ 40 IU/ml, nebo 100 IU/ml. Neříkám, že nejde nabrat "čtyřicítkový" inzulín stovkovou stříkačkou a naopak, ale vyžaduje to zbytečně moc přepočítávání, lepší je koupit si rovnou stříkačku, která je určená pro váš typ inzulínu. Pokud kočka dostane Lantus, dělá se jako 100 IU/ml. Někteří lékaři dávají zvířatům Canninsulin a ten je dle googlení 40 IU/ml, je tedy dobré si to ohlídat.
  

• Betadine a něco, v čem si ho naředíte 1:50 - já používám 20 ml stříkačku (bez jehly, pochopitelně), ve které mi vždycky pár dní vydrží.
• Vatové polštářky - takové ty kosmetické, na odličování, dobře se s tím dezinfikuje místo vpichu. Někdo doporučuje vatové tyčinky, ale vzhledem k tomu, že já osobně dopředu nikdy nevím, kam přesně ta injekce v rámci vyhraněného "území" půjde, vydezinfikuji Julianovi radši celou tu oblast a to by se tyčinkou dělalo dlouho.

 Ostatní:

• holicí strojek - nemusíte kočce vyholit boky, abyste dokázali inzulín správně aplikovat, ale věřte mi, je to pak mnohem snazší, takže pokud se přenesete přes ten vizuál (kamarádky říkají, že má Julian účes "undercat"), vřele doporučuji pořídit si ten nejlevnější holicí strojek, co používají kadeřníci (nebo kdokoliv doma) a bez násady vzít kočku jednou týdně po stranách doplešata. 
  

• krabice, do které všechny tyhle krámy dáte. Inzulín a Betadine se nemají vystavovat slunečnímu záření, navíc je fajn mít všechno pohromadě na jednom místě. Já si koupila obyčejnou z pevného kartonu a jednorožčím dekorem, aby to vypadalo aspoň trochu vesele.  
  

 

O nás: Lada a Julian

Tohle jsme já a Julian. Oba jsme se narodili na Mostecku, on v roce 2013, já o trochu dřív - 1988. Společně posledních několik let žijeme v Praze.

Do naší rodiny patřili i Julianovi rodiče - otec Florian a maminka Julie, ale ti už bohužel nejsou mezi námi. Kromě Juliana nám zůstala ještě jeho sestra Florinka, ta spokojeně bydlí u mé babičky, a Julian je také sám otcem dvou dcer - mourovaté Lily a mourovato-bílé Elizabeth, které se přezdívá "Oušenka".

Téměř před rokem, v září 2022, byl Julianovi diagnostikován diabetes mellitus, neboli cukrovka, a od té doby s ní společně válčíme. Vzhledem k tomu, že v češtině není na internetu dostupných moc informací, rozhodla jsem se sdílet své zkušenosti "ze života". 

Nejsem veterinář, nemohu vám tedy poradit ohledně zdravotního stavu vašeho konkrétního zvířete, ale doufám, že pokud se už někdo z vás ocitne ve stejné situaci jako tehdy my, najde zde ujištění, že to jde zvládnout, a možná i nějakou inspiraci k tomu, jak tu cestu společně zvládnout líp - byly věci, které by mi bývaly pomohly, kdybych věděla, a musela jsem si na ně přijít sama. O ty se chci podělit.

Pokud by vás zajímalo něco konkrétního, dejte mi vědět, ráda se tématu budu věnovat. Stejně tak budu vděčná i za jakékoliv vaše zkušenosti a tipy - člověk nikdy neví dost na to, aby se nemohl dozvědět ještě víc.